O MNĚ

Narodil jsem se v Trutnově na Medarda v roku 1975 a s výjimkou pobytu na kolejích tu trvale žiji dodnes, stejně jako moji rodiče a starší bratr. Můj rod z otcovy strany pochází z několika generací kovářů ze Suchovršic, maminčina rodina se do Trutnova přistěhovala po válce z Ohrazenic.

Vyrostl jsem v ulici v těsné blízkosti centra, kde jsme se všichni znali a všichni jsme se zdravili. Do základní školy jsem chodil přes ulici, na gympl mi to trvalo pár minut a les jsme měli přímo za domem. Už od té doby jsem přesvědčen, že město velikosti Trutnova je pro život ideální. Někde jsem četl, že více než polovina italských mladíků se stěhuje nejvýše pět minut chůze od své maminky. Udělal jsem to stejně.

První stupeň jsem absolvoval na ZŠ Kapitána Jaroše, které se tehdy neřeklo jinak než U letadla, na druhý stupeň jsem přestoupil do matematické a fyzikální třídy K poště. To, že zvláštní škola byla hned vedle, inspirovalo mého bratra k řadě vtipů, které jsem tehdy nedokázal ocenit. Po absolvování trutnovského gymnázia jsem nastoupil na Fakultu architektury VUT v Brně.

Už v roce 1997 jsem nastoupil na prázdninovou brigádu do největšího trutnovského architektonického ateliéru a v této firmě jsem absolvoval i praxi po bakalářském studiu. Nebyla by úplně pravda, kdybych řekl, že jsem se po promoci v roce 2001 do této práce vrátil, protože jsem z ní vlastně nikdy neodešel a pracoval jsem tam v průběhu inženýrského studia. Během svého působení v tomto ateliéru jsem se podílel na zpracování návrhů řady významných veřejných zakázek. V říjnu 2005 jsem podal výpověď a založil vlastní ateliér.

Rozhodnutí o založení vlastní firmy padlo během dovolené v Bulharsku, na níž jsem byl se svojí budoucí manželkou Martinou, která tehdy ještě studovala. Nepochybuji, že později měla mnoho důvodů litovat toho, že mě v rozhodnutí podpořila, protože začátky nebyly lehké. Přesto se ke mně po dokončení fakulty v roce 2011 připojila, a ateliér jsme vedli spolu. Během let 2005-2021 jsme navrhli několik desítek rodinných domů, ale i pár veřejných staveb a rekreačních objektů.

Můj první velký koníček zvolila náhoda. Postavil jsem plastikový model historického auta, který pod stromečkem našel a bez zájmu odložil můj bratr. Když se tím můj táta pochlubil svému bratrovi, který měl modely obložený celý byt, poslal mi strýc stavebnici stíhačky MIG 21, a pak už se to se mnou vezlo. Záhy jsem si jako specializaci vybral západní frontu druhé světové války. Hltal jsem vzpomínkové knihy českých letců působících v RAF a obdivoval jejich statečnost a ochotu přinést oběť zemi, která se k nim otočila zády. Bohužel dvakrát. I když se modelářství již řadu let nevěnuji, zkušenosti jsem zúročil při stavbě modelů na fakultě architektury. Věřím, že díky modelářství, se mi podařilo částečně zkrotit mou vrozenou netrpělivost.

Mojí druhou vášní byla hra na kytaru. Jako samouk neobdařený jakýmkoli hudebním talentem jsem zarputile bušil do strun tak dlouho, dokud okolí nepřipustilo, že se to docela dá poslouchat. S kytarou přivázanou k batohu jsem sjezdil půl republiky ve snaze najít tu pravou. Jak už to bývá, našel jsem ji doma, respektive ve svém druhém domově, kterým se mi na řadu let stala chata Děvín na úbočí Studniční Hory. Přestože si myslím, že víc, než moje hraní a zpěv, ji zaujala skutečnost, že se podílím na projektu arény pro blížící se mistrovství světa 2004, dnes si stěžuje, že prakticky hned poté jsem kytaru pověsil na hřebík. Comeback plánuji hned, jakmile našeho malého syna přestane moje hra na kytaru děsit.

Už na gymnáziu jsem začal jezdit na chatu Děvín v Modrém dole a láska k horám mě od té doby nepustila. Protože Krkonoše máme s manželkou prochozené křížem krážem, vyrážíme občas s batohem na zádech za dobrodružstvím do zahraničí. Největším zážitkem pro mě bylo projít turistickou trasu Kungleden ve Švédsku, nejkrásnějším místem, které jsme navštívili, byl bezesporu masiv Torres del Paine v Chile.

Členem trutnovské ODS jsem již od doku 2002. Od roku 2006 jsem členem zastupitelstva města a v letech 2010-2014 a 2018-2021 jsem zasedal i v radě města. Od počátku svého působení v zastupitelstvu jsem s ohledem na svou odbornost pracoval v Komisi pro výstavbu a rozvoj, od roku 2018 jsem jejím předsedou. Dále jsem členem Kulturní komise a vedu pracovní skupinu Trutnov bez překážek, jejíž vznik jsem inicioval.